Výzva ve znamení slova ZVOLNI

Tento text navazuje vychází v sérii textů Výzva ve znamení slova ZVOLNI. Minulý díl si přečtěte tady.

Devátý díl

To nevymyslíš. Už jsem měl pro vás připraven příběh, už jsem vám ho chtěl poslat, ale život mě to změnil. Tak to může být i s naším zvolněním. Prostě zvolníme proto, že vnější okolnosti vás k tomu dovedou. Nemáme to prostě pod kontrolou. A co se vlastně stalo? Nic mimořádného, ale jen teď v Bělehradě právě probíhá demonstrace, a tak policie odklonila dopravu. A já měl najednou celou ulici jen pro sebe. ZVOLNIL jsem jen proto, že okolností mě to umožnily. Je to malý příběh, ale mě hodně oslovil. Uvědomil jsem si, jak ty věci nemáme pod kontrolou.

Desátý díl

Bělehrad mě dnes připomněl Teorii relativity - E = mc ² . Pravda, trošku jsem si ji upravil. Nová teorie říká, že energie člověka je úměrná kvalitou veřejného prostoru násobené druhou mocninou rychlosti člověka.

A jak jsem na to přišel? Stačilo se jen projít centrem Bělehradu a člověk byl v šoku, co vše uviděl na 200 metrech. Od krásy, až po …však fotky větu dokončí za mě. A právě tady jsem si uvědomil, že čím je prostor horší, tím rychleji člověk jde. Žádné zvolnění nehrozí. Važme si kvality veřejného prostoru. Možná si ani neuvědomujeme, nakolik ovlivňuje náš životní styl. A když jsme u těch zahrádek na pěší zóně, pak k nim se hodí tento citát: „Pro potěšení se pořádají hody, radost ze života víno
přináší – vše ale záleží na penězích.“ Jak prosté.

Jedenáctý díl

A máme tu zase pátek. Takže je potřeba si trochu odpočinout, Takže pro všechny mám jednoznačnou výzvu. „Bohúšu. Posaď sa, napij sa, lehni si, nespíchaj, nebo ťa vyměním!“

Dvanáctý díl 

Kouzlo zvolni spočívá v tom, že vlastně ani nepotřebuješ zvolnit. Pokud máš kolem sebe kamarády, tak zvolníš automaticky. Mám štěstí, že mám kolem sebe hodně kamarádů.

Dnes jeden z nich slaví 50. A jelikož jsme oba dva ve stejném sportovním amatérském klubu, tak jsem mu dal mimo jiné dárek, že jsem ušel 50 000 kroku. Važte si kamarádů, které kolem sebe máte. To je jeden z velkých pokladů, co můžete mít.

Třináctý díl - noční

Víte, že je úplněk? To je nádhera! Díky tomu jsem pochopil, že zvolnit znamená také jen vnímat tu noční nádheru.

Mimo jiné víte, že u nás na Olomoucku jsou osvětlené cyklostezky? Opět paráda! To se šlo domů s oslavy naprosto na pohodu!

Čtrnáctý díl

Už víte, že jsem kouzelník? Dokážu zvolnit vlaky, auta, lidi! Ráno jsem zvolnil vlaky, neměl jsem problém, aby chytly sekeru i 140 minut.

Odpoledne na cestě do Dobříše jsem zvolnil auta. V klidu jsem chodil po dálnici. A večer v Praze jsem zvolnil lidi - normálně seděli, nebo si hráli. Začínám se sám sebe bát. Cokoliv si pomyslím, to se stane.

Patnáctý díl

Dnes jsem byl zase v Praze, ale až odpoledne. Na sebe jsem si tak našel ráno, kdy jsem si šel zaběhat. Když jsem se vrátil večer domů, tak jsem vystoupil o zastávku dříve abych se mohl projít. Nikoliv, abych získal další kroky, ale jednoduše proto, že
jsem byl unaven a pohyb mě pomáhá se té únavy zbavovat.

Vzpomněl jsem si tak na citát mého kamaráda Kosorina: „Já věřím na skutečnost – na slunce, na vodu, na rostliny, na kameny, na zvířata, na vítr, na vůně, na barvy a na sebe uprostřed toho všeho. A chůzi a běhání považuji za jednu z mála věcí v našem životě, která nám umožňuje opustit na chvíli náš virtuální svět a vnímat život takový, jaký opravdu je.“

Váš Jarda, duchovní otec této výzvy a její patron

Chcete si přečíst pokračování? Sledujte moji cestu denně na facebooku.