Uhelné bohatství jako klíč k zániku, aneb příběh města Most

Ani ne před čtyřiceti lety bylo 700 let staré historické město Most zbouráno a místo něj vzniklo naprosto nové. Proč se tak stalo? Opravdu má uhlí větší hodnotu než historické jádro města? Ke Dni památek a sídel jsme se podívali na pozoruhodný příběh města Most, ve kterém se bude konat letošní Festival 10 000 kroků.

Počátky historie Mostu sahají ke konci 12. století, v polovině 13. se stal dokonce královským městem. Dalších několik staletí jej čekaly stejně jako jiná města vzestupy i pády. Ten nejvýraznější nastal ve 20. století a klíčem k němu bylo hnědé uhlí.

Most jako provizorium

Oproti jiným městům se Most lišil v tom, že stál na velkých zásobách hnědého uhlí, které byly velmi blízko pod povrchem, místy jen deset metrů. „Říkalo se, že lidé ve Starém Mostě chodili kutat uhlí přímo do sklepa,“ konstatuje autor knihy Most do budoucnosti, Laboratoř socialistické modernity na severu Čech Matěj Spurný. Sice jde o nadsázku, hezky ale ilustruje těsné sousedství s nerostným bohatsvím, které nakonec stálo za zánikem celého města.

Důlní inženýři tvrdili, že je pod povrchem Starého Mostu zhruba 100 milionů tun hnědého uhlí. Nakonec to sice bylo o něco méně, ale i tak to bylo obrovské množství. Množství, které mělo obrovskou hodnotu a lidé si to uvědomovali.

Už v meziválečném období bylo zřejmé, že budoucnost Mostu je otevřenou otázkou. „Od začátku 20. století klíčila myšlenka, že kdyby se staré město zlikvidovalo, bylo by relativně snadné dosáhnout na to obrovské množství uhlí,“ popisuje Spurný.

Uhlí bylo tehdy vnímáno jako základ civilizačního pokroku, záruka slušné životní úrovně a možnost dalšího technického rozvoje. Na přelomu 19. a 20. století bylo uhlí jediným způsobem, jak zajistit chod průmyslové civilizace.

Zpečetění osudu města

Právě kvůli těmto myšlenkám a tendencím se do rozvoje města od konce 19. století neinvestovalo. To se odrazilo také na kvalitě domů a bezpečnosti města.

Na počátku 20. století se část země u nádraží propadla do hlubinného dolu a spolu s ní i několik domů. Ve 40. letech bylo 300 z celkového počtu 1300 domů ve městě v havarijním stavu vyžadujícím rozsáhlé a náročné opravy.

Mezitím se dolovací čára posouvala čím dál tím blíže k městu a v 50. letech začínalo být jasné, že Starý Most směřuje k likvidaci. „Ujímala se myšlenka výstavby nového města a odtud vedla cesta k přípravám likvidace Starého Mostu a zároveň k soutěži na centrum nového města. V tu chvíli už bylo zřejmé, že se ta mašinerie směřující k likvidaci Starého Mostu a stavbě nového Mostu, rozeběhla,“ popisuje Spurný.

Podle odhadů se z ekonomického hlediska likvidace Starého Mostu vyplatila - státu přinesla zisk téměř tři miliardy korun. Vytěženo bylo skoro 90 milionů tun kvalitního hnědého uhlí, což bylo zhruba 89 procent zásob, které se v tomto prostoru nacházely. Težba v pilíři města Most skončila na přelomu let 1990 a 1991.

Nové město navrhoval architekt Václav Krejčí a jeho ateliér. Při návrhu se řídil tehdejšími architektonickými trendy. Podle nich měl mít každý člověk právo na důstojné bydlení, a to i za cenu snížených nároků na estetiku, které byly poplatné době. Města měla být racionálně plánovaná a uspořádaná – měl být jasně oddělený prostor na práci, odpočinek a bydlení, nesměly chybět rovněž velké zelené plochy.

„Většina budov je dělaná velmi velkoryse. Všechny budovy jsou naddimenzované s velikou prostorovou rezervou. S tím se poslední dobou hodně zápasí, protože údržba je relativně drahá v poměru k tomu, kolik má město obyvatel,“ přibližuje architekt Jan Hanzlík, spoluautor knihy Národního památkového ústavu Most - zánik a zrození.

Stěhování za pochodu

V roce 1965 začalo bourání starého města, o kus dál ve stejnou chvíli vznikalo město nové. Stavba města trvala zhruba 10 až 15 let, lidé se do něj stěhovali postupně. Jakmile byly první bloky sídlišť nového Mostu postavené, přesouvali se do něj první lidé.

„Stěhovali se na sídliště, která ještě neměla infrastrukturu, a tak lidé museli chodit třeba dva kilometry na nákup do Starého Mostu, který ještě dlouho, hluboko do 70. let, fungoval jako centrum se všemi náležitostmi – obchůdky, služby, úřady,“ popisuje Spurný.

Podle architekta Václava Krejčího se čekalo, až bude město schopné samostatného života, což bylo tehdejší heslo. „Mělo to být už v roce 1965, pak to mělo být v roce 1968, nesplněno. V 70. roce, nesplněno, v 72. roce taky splněno. Národní výbory měly svoje pořadníky na lidi a nenechávaly si tam na zbývajících 15 000 lidí žádné rezervy. A málem, kdyby se do toho nezasáhlo, by těch 15 000 lidí nebylo kam přestěhovat,“ líčí architekt.

Přesun, který nemá ve světě obdoby

Starý Most zanikl a vznikl Most nový. Snad jedinou stavbou, která zánik města přežila, je Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zhruba 10 tisíc tun těžká stavba se v roce 1975 přesunula po kolejích o 841 metrů.

Tím se kostel zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejtěžší předmět přesunutý po kolejích. 450 let starý kostel se přesouval rychlostí přibližně 3 centimetry za hodinu.

„Jsem strašně rád, že se zachránil, protože původní návrhy byly na likvidaci,“ uzavírá Václav Krejčí, architekt, který navrhoval novou podobu města.

Pokud vás téma zaujalo, můžete si poslechnout audiodokument z archivu Českého rozhlasu Plus, ze kterého jsme v tomto článku vycházeli a převzali jeho zdroje.

Více o historii města se můžete dozvědět také na Festivalu 10 000 kroků, který proběhne 18. května v Mostu. Pozvaní účastníci (výherci) se můžou těšit také na přednášku Minulost a přítomnost města Most očima historika Mgr. Martina Myšičky z Oblastního muzea a galerie Most.

Zdroje fotek:  město Most, archiv Deníku, Pítrs L. Mili