Milana Smetanová: Z chůze se stal návyk, dává mi radost do života

Autor: Jitka Vrtalová
26/04/2024

Milana Smetanová se účastní Výzvy 10 000 kroků od roku 2022. Na pravidelné procházky si zvykla a kvůli dennímu protažení upravila i svoji cestu do práce. Jak sama říká, její osobní výzva už trvá tři roky každý den. Výsledky cítí na svém těle i na duši.

Jak jste se dozvěděla o Výzvě 10 000 kroků?

Zlákala mě kamarádka, která se zapojila už do minulých ročníků. Řekla mi, jestli to nechci zkusit, a já jsem šla. Nic jsem si od toho neslibovala, ale začalo mě to bavit. To bylo na jaře 2022.

Letos se tedy účastníte svojí čtvrté výzvy v řadě…

Od té doby se pro mě stalo chození venku denním návykem. Prakticky se dá říct, že mám výzvu už tři roky, 365 dnů v roce. Myslím, že o to ve výzvě jde, ne jeden měsíc šlapat jako divá a pak po zbytek roku nic nedělat. Není to osobní, jen můj názor.

Jak dlouho se podle vás tvoří návyk?

Myslím, že u mě to trvalo ten měsíc. Když první výzva skončila, dva nebo tři dny jsem ven nešla a nějak mi to chybělo. Od té doby chodím pravidelně. Jestli ne denně, tak obden určitě si těch pár kilometrů projdu.

Byla to pro vás velká změna? Nebo jste byla na pohyb zvyklá už předtím?

Určitě to byla velká změna. Jsem stavební inženýrka, projektantka, a to znamenalo celodenní práci vsedě v kanceláři na počítači. Teď už jsem v důchodu, ale chodit jsem nepřestala.

Co Vám ve výzvě pomáhalo? Co byla ta motivace, kvůli které stálo za to zvednout se a začít chodit?

Úplně původně jsem chtěla přestat přibírat, a to se mi podařilo. A druhý důležitý moment byl, že kamarádka učitelka postavila tým ve škole a mě k tomu přibrala.

Jak se Vám podařilo splnit osobní výzvu?

Přestala jsem jezdit autem a místo toho jsem jezdila autobusem. Už jenom cesta od autobusu do kanceláře je kilometr tam, potom kilometr zpátky, ono se to potom snadněji poskládá. Odpoledne nebo večer jde člověk ještě na procházku a denních pět nebo šest kilometrů nakonec není nic mimořádného. Děti už jsou z domu, času mám tedy dost a nebyl prostor na žádné výmluvy.

Čím se bavíte teď v důchodu, když nejezdíte denně do práce?

Pár roků před důchodem jsem začala vyrábět šperky z pryskyřice a kytiček. Nejdřív jsem to měla jako koníčka při zaměstnání, teď jako přivýdělek při důchodu. Mám k tomu stránky na Facebook a prodejní profil na Fler.

Když se ohlédnete, v čem měla Výzva 10 000 kroků hlavní smysl?

Podařilo se mi zastavit to přibírání. V první řadě mi to ale dává radost do života. Když člověk pozoruje přírodu, jak se mění, jak každý den je všechno jiné, to udělá opravdu prima den.

Jak vypadá taková typická denní procházka?

V naprosté většině chodím sama, ale jednou týdně vyrážíme společně s tou kamarádkou, která mě do Výzvy „uvrtala“. Bydlíme každá jinde, proto jednou přijedu já za ní, podruhé zase přijede ona za mnou. Takhle jsme se ale potkávaly i před výzvou.

Jestli tomu dobře rozumím, místo týdenní dlouhé túry teď chodíte třeba i kratší vzdálenosti, ale pravidelně a denně. Je to tak?

Ano, já moc delší vzdálenosti stejně už chodit nemohu. Víc než pět, šest kilometrů naráz nedám. Ale když člověk jde kousek dopoledne a něco odpoledne, ve výsledku to může být i těch deset tisíc kroků. Něco kolem domu, po dvoře, na zahradě…. Ono se to pak sesbírá.